... hle, tisíc bolných koní,
pln teď vzdoru jak shluk mořských vln,
sem hřívavě se hnal...
LORD BYRON, MAZEPPA, 1819

Teď se má ke klisně, rzá,
touhou hoří,
ona mu odpovídá, chápajíc.
Vždy pyšná jako ženy,
teď se k oři
chová zas cize, nestrpí mu nic
ba odkopává jeho namlouvání,
kopyty vyhazujíc se mu brání.
WILLIAM SHAKESPEARE,
VENUŠE A ADONIS, 1593

Teď silné větry
od moře dují;
a slané vlny
je následují;
jak diví bílí
koně si hrají
a pak se s hřmotem
v tříšť rozpadají.
MATTHEW ARNOLD,
OPUŠTĚNÝ MERMAN, 1892
na zahradě
- a nemusí být právě slepý -
v ponym, co srst mu trávy koš a listí třepí,
co bolí ho už každý krok
co hřbet má prohnutý
a břicho jako žok,
hrdého kertaka
z mongolských širých stepí?
DOROTHY WELLESLEOVÁ
VÉDODKYNĚ Z WELLINGTONU,
KONĚ, asi 1930
|