... hle, tisíc bolných koní,

pln teď vzdoru jak shluk mořských vln,

sem hřívavě se hnal...

 

LORD BYRON, MAZEPPA, 1819

Teď se má ke klisně, rzá,

touhou hoří,

ona mu odpovídá, chápajíc.

Vždy pyšná jako ženy,

teď se k oři

chová zas cize, nestrpí mu nic

ba odkopává jeho namlouvání,

kopyty vyhazujíc se mu brání.

 

WILLIAM SHAKESPEARE,

VENUŠE A ADONIS, 1593

Teď silné větry

od moře dují;

a slané vlny

je následují;

jak diví bílí

koně si hrají

a pak se s hřmotem

v tříšť rozpadají.

 

MATTHEW ARNOLD,

OPUŠTĚNÝ MERMAN, 1892

na zahradě

- a nemusí být právě slepý -

v ponym, co srst mu trávy koš a listí třepí,

co bolí ho už každý krok

co hřbet má prohnutý

a břicho jako žok,

hrdého kertaka

z mongolských širých stepí?

 

DOROTHY WELLESLEOVÁ

VÉDODKYNĚ Z WELLINGTONU,

KONĚ, asi 1930